Měsíc svým srpkem do ledu svítí,vzal kolem pasu vodní hráz,z oblohy padá čarovné kvítí,hladinu zlíbal chladný mráz.Sonáty něžností led v ústech svírá,maluje květiny do oken lidí,když v srdci zůstane jen malá škvíra,tak prsty po harfe dál slídí.Ledová zvonkohra rampouchy chytí,tisíce hvězd rozkvetlo za noc,z oblohy padá krajkoví z nití,a všude voní poezie Vánoc
Siraels
Moc pěkné! Když se řekne "vánoční poezie",vybaví se mi Vrchlického "Hlas zvonů táhne nad závějí,kdes v dálce tiše zaniká...dnes všechny struny v srdcích znějí,neb mladost se jich dotýká...
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.