V záplavě kaštanově zlatých vodopádůbůhví proč schovává svou tvář,před láskou vzdorně zvedá bradu- a pláče pod polštář.Verše si píše jen tak prstem v prachua sny si v srdci zamyká.Duši má plnou bolestí a strachů;nahlas Ti to ale neříká.Tiše jen čeká, že zas jednou k ránuzvedneš ji z bláta zpátky do dlaní;a každej úsvit znova zvoní hranupanence na hraní...