Zasadili květinuona vyrostlave zvláštní krásumnozí chodili se hřátv blízkostihledali spásusáli vůni opojnouhladověi s něžnostísvěřili tajemstvíbolesti i těžkostia ona naslouchalatišila jejich trápenílisty je pohladilakvěty vpilaty slzy souženía oni odcházelibez otočení k nísnad necítiliže i ona sníprožívá trápenía někdy bolestkroutí i její kořenynazývali jí zázrakemco můžou mu vše říctvše dokonale pochopía jasno bude míta se vším si poradíse svojí vnitřní silouspolyká slzy za slovaco duši příliš bijoua bude zase kvést a voněta oni zase přijdou blížaž budeje moc bolet.....srdcebýt zázrak působí někdy křeče kořenůmbýt skvělápřipraví tíhu dalším dnůma tak ta květinaprosí o déšť do nebezcela sobeckyteď vážně jenom pro sebe.
medulka
» Rotan
Nemusíš kouzlit víc než příroda někdy je mnohem víc jen klid a pohoda slovem pohladit srdce tím jemně hřát žádná větší kouzla nemusíš ani znát a vláha jak z dlaní se propíjí až k duši a je to vážně moc někdy víc než tušíš a pak staneš se kouzelníkem pravým co vážně zakouzlí a vláhu vpraví .....až ke kořenům.
A i já chtěla bych vyždímat teď mraky a poslat trochu deště tobě z nich taky ale nejsem kouzelník tak posílám slova někdy je vážně zle ale nakonec se zdolá
medulka
» Rotan
Do prachu foukni nebo ho oklepej nadechni vzduch pro sebe zašeptej že právě teď jsi opravdu tady a z mraků prší déšť co dodá tolik vláhy