Jak dlouho se střídá v roce dobajak dlouho teče v potoce vodaa proč slunce vychází a zase zapadákdyž květina bez něj ve stínu uvadáu Tebe cítíl se jako v rájiv tvé náruči, uvnitř mě ledy tályoči tvé do těch mých šeptalyco naše duše již dávno vědělyproč ale najednou ztratil se v tvých očích leskproč mě teď najednou opustil steskproč mám pocit, že nemám se již na nic ptáta nemám už od tebe nic chtít znátv obrovské dáli byli sme k sobě blížsvobodně kráčeli, však ty to víšteď dělí nás od sebe jen pár metrůpřitom uvnitř jsi vzdálená na tisíc kilometrůje opravdu lidská naděje věčná?tak jako víra v lásce tvé, nekonečnáje to jen chvíle nebo snad navěkycíl téměř nadosah a přitom dalekýuvnitř se pořád ptámvšak odpověď nehledámjen v pouhý zázrakuž ani nedoufámi přesto že v srdci svém,nikdy se nevzdávám..jen v lásce a víře navěky zůstávám