Možná bych zvládlazase srdceto svojepevně zabalitslyšet ten tlukota přestoho nezájmem zavalitale už nechcijen jemně ho hladímty křečemě k slzám až svádía přestoz nich nemám strachnechám je třpytitna tvářích, na řasáchjsou napůl slanéa také sladké zároveňněkdy jak déšťjindy jak velká povodeňtak i tyuvolni to velké napětía podej seemocím, i svému dojetía napij sesvojí vlastní nadějea věř miona tam na dně srdcevždycky byla, jepro nás............
Najdise.cz
» medulkaSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele rulik, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Jak jinak Jako vše od Tebe je odněkud z nitra, z dušičky a to je to nejhezčí. Děkuji
medulka
» rulik
Když píšeš verše skládáš ta svá slova chceš něco říci emoce světu podat na řádkách co ostatní si čtou a tím že odpoví ti jemně pomohou pochopit část sebe i jich proto je nádhera verše psát a číst.