Potulný rytíř jede mámivou slotouvstříc svému nepoznanému nutkáníŠtve do dáli svého věrného koněvšak nečeká ho úkol či posláníJede vidět moudrosti krásnou vědmunikterak jejích rad a pomoci žádatiJen předem v ohláškách mlčeti jíjal se pokorně a s úctou tou vázatiTo shledání v místě dopředu určenémtoho dne v době té poledního časuMísto očí jasu mocí dané její sílyseznal nedobrou únavu i jejího hlasuVědma v očekávání s otázkou na rtuv jaké mu pomoci je její síla hodnaPotulný rytíř řka netřeba mu radya s úsměvem dopil svou číši do dnaTeď doznal cíle setkání svého nutkáníkdyž vědmě daroval kol ruky síly kamenyPoté jí ze své přes ruce spojené sílu dalzas v očích jí zasvítili energie plamenyPotulný rytíř jede mámivou slotouvstříc svému již poznanému nutkáníDnes už velice dobře a jasně víže má dát na první z podvědomí ťukání
ave
» Rotan
Zakleté do prstenců mléčné dráhy bývá. Ta cesta lidská. Po ní duše jde. Údolím stínů často projít musí, každý skutek ji dostihne. V těžkých chvílích pak bolest smutek střídá. Tolik je osudů. Tolik je cest. A vědma vidí rozprostřené sítě,nástrahy,mlhu.¨ Jak jen to snést? Pomoci nemůže,sama tíhou klesá... A zmar již blíží se, však blíže je dlań. Rytíř co s pomocí k staré vědmě chvátá. Poslání jeho je tajemné... Přes věky přijel zachrániti vědmu. On a příroda - propojení vzájemné. Kamen vzácný je jeho silou tou silou léčebnou,kterou mu dal. Děkuji rytíři za vzácný Tvůj dar