můza
Mám srdce z kamene? to jistě ne.ne.ne jen už mi došly slzy. Tak občas vzpomínám, co dohnalo mne k pláči. Jdu pláží z oblázků a hledím do nebe. Proud žití omlel mne jak kousek křemene. Sedám si,netlačí pláž sluncem prohřátá. S tím srdcem hraju si. Odtud se nechvátá, odtud se neodchází. Pláž plná kamínků s otisky lidských duší. Vzduch plný pohody a slunce slzy suší....