Na kraji propastiOsud s kostkamihraje. Musím ji zachránit,Altheas musí zemřít./Staň se jak má se dít./Nespěchej nikam, jen klid.Ne! Déle už čekat nebudu.Tohle musí provždy skončit.Stojíš teď v nepřízni Osudu.Jistá smrt, jak z skály skočit.Počkej na vhodnější den,kdy Osud ti bude nakloněn.Nemá smysl dále otálet.Nemusel bych přijít ani za sto let.Synu-Ne, otče, zemře.On, nebo já. Už docházejí ti síly,už cítíš ostří meče,před očima křídla vílí.Pros za život, v kleče!Nikdy! Na jedné z kostek číslo šest.Altheas dýku sevřel v pěst... Ponurým krajem táhne stín,udatný rytíř zahynul,na rtech i v srdci hořký blín.Rukou Osudu spočinulna druhé straně. Kdo opravdu jsi?Jen Osud.
buba
To je osud, s odvahou i velkým srdcem, někdy i ten nejmilejší hrdina, pro svou Lásku,navždy usíná... Nebo zemře,kdo krutý byl, osud ho tak zostudil..
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.