Aj keď hľadím do tmy,oslepená žiarou som,zrazu pred očami sa mi zatmíz toho letu v ústrety čistým snom,kde láska práve spí,práve tamna krídlach motýlíchv noci odlietam.Spúšťam sa na dno priepastído piesku časom rozomletých skál,stúpam ako z cigarety dym,stvorená z prachu smrti,oči slepé mám,nič už nevidím,na oblak sa podobám,som ako z cigarety dym.Okolo mňa prefrčí koleso času,do splašených koníbičom ktosi plieska,čo na chrbte nesúderavý batoh prázdneho nič,až iskria im kopytá,som len dym,do vetra odetá nahá duša,som nahá veta,do holej vety odetá,som poéta.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)