Hrdina časů prastarýchšel černou nocí sám,anděl krajů neznámýchminul ho nepoznán.Kráčeli cestou vlastnístále rovně dokola,přežívali slepě šťastní,než je láska dohnala.Na křižovatce dušísetkali se ve snua mnozí jenom tuší,že teď mají jednu.Jedna duše, jedno srdce,kráčejí cestou jedinou,vztříc ránu ruku v ruces vidinou zítřka nadějnou.Z hrdiny milenec se stal,pozvedá zbraň za lásku svou,anděl svých křídel se vzdal,po svých kráčí krajinou.