Equilibrium - Diskuze a zkušenosti

Ve své duši šrámy máš hluboké a temné, nemůžeš se nadechnout, neb tě cosi dusí.Nenávist, jež stahuje tě ke dnu..Do hlubin zoufalství a beznaděje, odkud není cesty zpět.Ona věčná symfonie nářku rmoutí a tvé srdce bolet musí.Přichází osamění, kol dokola je jen pustý a nepřátelský svět.Nejistota, jež nad tebou visí jak Damoklův meč ukrádá sil z tvého života.Stále ty samé otázky, které zůstávají neodpovězeny.Před sebou vidíš pouze ty, kteří ti ublížili a ty doufáš, že zahalí tě slepota.Až teprve nyní, uvědomuješ si, jak křehká a důležitá je svobodná vůle ženy.Naděje, i když jen mizivá, jak zdá se, je pořád s tebou, neumřela.Čerpá sílu z tvých vzpomínek plných světla, smíchu a radosti.Pomalu ale jistě se zase vrací život do tvého zkroušeného těla.Temnota již brzy zmizí a s ní i všechny tvoje nepříjemné starosti.Nesmíš se poddat zármutku, nesmíš přestat bojovat, neb lhostejnost je nebezpečná.Dobrovolně tak propadneš strachu, který zabrání ti ve svobodné víře.Seznáš, že čas léči a tvá bolest není věčná.Odraz se ode dna propasti a budoucnost...nechť přinese ti lepší zítřek..)