Tiché kroky plynoucí v šepotu nocik přemýšlení zvouProč vidím všude kam se podívámtvář jen a jen tvouVidím jí ve světle a stínupouliční lampyVidím jí ve věžičkách stověžaté Prahya především KampyVidím jí v řádcích dávných příběhůPotulného rytířeVidím jí ve snech co dostanou tědo stavu beztížeVidím jí ve svém občasném mlčeníkterým řeknu beze slov všeVidím jí v ptačím hlasitém křikukdyž hádají se vrány dvěVidím jí v lusku do kteréhokuličky hrachu nevrátíšVidím jí v bezelstném pohledu figurkykteré její osud nezvrátíšMožná za to může podmanivý svitdnešního úplňku měsíceMožná za to může ta představaže jí chci vidět stále nejvíceTvou tvář.....