Prašná klikatící se cestana dně pochmurné stržePohublá mula táhne povozkterý prapodivně teskně vržeTo život svůj dává všancsmutný kejklíř dalekou poutíJe smutný možná dostale jen málokdy hlavou kroutíDlouhá léta přinášel do městsvými kejkli zábavu a smíchVšak nikdo kol něj nevidělv jeho srdci led a sníhTu v šeru u cesty sedí postavaschoulená v potrhaném pláštiDo jeho utrmácené tváře se díváněmá dívka bez sebemenší záštiPomohl jí pomalu na povozmula se dál cestou ploužíNáhoda chtěla spojit ty dvaco jejich srdce jim žití soužíPo dlouhých dnech první městokde kejklíř začal zvesela kejklovatiNěmá dívka svým ladným tancemměďáky a grošů pár jala se vybíratiUprostřed všech kejklů a tancečastěji střetává se jejich radost očíUž nebojí se strastiplných dálekkdyž zas radostně se kola povozu točíKejklíř začal časem sbírat cestou bylinkya dal potřebným lidem poznat jejich mocNěmá dívka v srdci přání mluvit mělaaž jednou svými prvními slovy posvětila noc...my......spo...lu.....do............smrt
medulka
Ten kejklíř životem procházel už jen na sebe vždy jenom zasázel pak jí uviděl tu dívku němou a v první chvíli pro něj nebyla ženou jen spojencem v životě od města k městu a jak šel čas tak našli tu cestu