Usínáš v objetí bezpečíspinkej můj přítelinoc nás zahojía budeme opět malými dětmikteré nezištně běhají boséA rozevláté vlasy,bez rozpaků...jednouTi budu moci říctže Tě mám ráda...Však nyní jsme zahaleni v oparupřítomnosti, která tak jasnáa průzračná a přeci bolí(nebo právě proto)neboť v její jasnosti a čistotěvidíme kaly vlastní dušeA chci vzít štětec a přetřítplátno na žluto-modrou:modrou jako nebeprotože jsi anděla žlutou jako světlojež kouká z tvých očí...jednouTi budu moci říctže Tě mám ráda...(až najdu štětec a mou ruku povede Upřímnost)