Dám ti do zubů plombu krásnou. Bílou jak malý bílý mráček Prožívám tuhle chvíli spásnou. S vrtačkou - nevidím v tom háček.
Mám tě tu v křesle poddajnou,milou Vrtám tvůj zoubek a tiším tvůj bol Už to máš za sebou,teď plombu bílou Slzy jdou pryč, jsi můj bezbranný stvol.
Usměv pak kouzelný ukážeš směle Oddechneš,v extázi vypláchneš chrup Dávno jsem chtěl ti říct:"Vypadáš skvěle "Opravím s noblesou každý tvůj zub.
Dnes mám svou šanci,chci pozvat tě do parku Léta jsem toužil až přijdeš sem s kazem Pojď se mou koupím ti mraženou polárku Z oblak a z výšin však dopad´ jsem na zem.
Že prý jsi zadaná,ach to mě bolí. Odhodím vrtačku,prohledám plášť Zelený kapesník ,oči mé solí Necítím právě se nikterak zvlášť.
Sbohem a přijď zas až zánět tě chytí Život si běží a kdoví co dál? Láska má k tobě mě nadále sytí A možná jsem lepší,jak tvůj nový král!
Loen
Naprosto brilantní báseň No takovýho zubaře bych chtěla mít , ale musím podotknout, že já se zubařů nebojím ani vrtačky...(jestli to náhodou nebude tím, že naposledy mě vrtali mléčný zuby a to už je opravdu dáávno )