Na slunci uvadáš, pod černým popelems měsíčním přílivem, tajně doufášdo nebe hledíš s palčivým pocitemnaříkáš, pláčeš a zoufášpod lávkou naděje do tmy se propadášuvnitř jen nesplněné marnivé tohyco skrývají se za tváří zářící duhyv rdci jen z lázky zbyly ti dluhymodlitbu v srdci svém jen sobě šeptášpo špičkách, z lehounka, uplně sama v slzách před sluncem bolestně uvadáš..nač ještě čekáš, přejdi ten mostna druhém konci všeho je dostbylo, je tam a bude jen pro tebetak jako nad hlavou máš modré nebeříká se, že andělé smutní nejsousvůj smutek i pláč sebou nenesouže nemají slzy neumí naříkatnežijou, neumírají, nemaj kam pospíchatvšak i přes všechny pověry o nich vyřčenéco měl jsem za pravdu a zdály se skutečnérázem se staly všechny falešnékdyž jednoho viděl jsem dnes ráno plakat