V hlubinách očích, se utápímeve vlastních smutcíchpro vlastní zasukovanézablokovanézašmodrchané chuchvalcestojící v cestěnašim dnímuž nejsou naše už jsou jen takové...Polykáš slzy?Tak ráda bych ti je utřela.Objala.Tvář políbila...NemůžuSlíbila jsem to...A z lásky se stalo...NikdyA bolí to....Bolet prý to máže prý se to odplavujea rány čistímea sůl sypemeKdybys tak věděl...(ale ty víš)
A z toho, když někomu vystoupá sebevědomí do výšin, kde křídla orlů ztrácí oporu, se náhle zamotá hlava. Stane se, že náhle propadne v zpych, na nebi u vchodu označí to štemplem hřích.
Vrata jsou zavřena, z cejchem pyšníka toť lidský vynález, se dá v klidu být. Do nebe,do pekla v to už snad dnes nikdo nevěří, tak jako se neví, mnozí ani netuší jak to bylo s poslední večeří no a své životy, si přikrášlíme retuší.
Vrátil jsem se z míst kde křídla ztrácí oporu, dobrovolník pekelného lože, ovšem v pekle prázdno,pustina, ještě to nemám v hlavě dobře složeno, najednou na dveřích nápis: "Omlouváme se pro málo klientů zavřeno."
Chováme se jako nesmrtelní, pácháme hříchy z tváří anděla z pocitem že peklo není. Tak si to ještě užijme zcela jistě, se to již brzy změní.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.