Možná byl strach Tě milovat...z důvodu, aby má láska neublížila..či jsem-li ji hodna..Milovat Tebe, dovoluje mi milovat i sebe....všechno živé.. a opravdu není cesty jiné..Čistá láska k slzám dojímá jako růže květ..Ve svých slzách lásku rozlévat do všech koutů..Pro celý náš svět...Životem zní mi ambient - housle, klavír, zpěv..ale i saxofón a Saphó..Ta hudba, co do Vesmíru, bez pohybu těla.....mou duši stále unáší...Cítím lásku tak, aby léčila, uctívala, ...chránila..milovala...Květy zasadila......Pro Tvou krásu až k ránu tančila..Pocit viny, jak duši omotával..smyčkou stínů..Mou lásku zabít snad chtěl?Můj drahý, už odešel..I s pocitem osamocení,prázdnoty..neúplnosti..Snad nic nás již nerozdělí..je psáno, že.....možné to není..Domorodec, co rozhodl se z toho cirkusu odejít..Vy i lidskost..Bože, jak ona je krásná...LáskaOpět šeptám Jí i Vám svá poselství..Pro které slova neznějí..nejsou tam již.....Jen bezbřehá láska.....Příroda......Toť můj chrám...