slunce se přehouplo přes druhou půliještě však hřeje ..cítíš?dávám nám světlo jen k naší vůlinekonečnou záři, kterou teď vidíš..no tak, nemrač seteď na chvilku prosím zastav sepohleď jen na moment z okna venjá vím, už krátí se nám denuvnitř to jakoby usínáa přitom strunu napíná cholím se k tobětvé ruce obědrží mě pevně........a v zápětí hladí překrásně, tak jemněaaachusnul jsem v květináchsnad ..možná na vavřínech pod hlavou polštářek, zelený mechkrásně voní, tak jako Tytak jako zapomění ..na vše, když jsem s Tebou na svět a myšlenky, co občas zeboua v náruči tvé když rozkvete srdce mév jediném okamžikuv posledním otazníkuzeptá se, ..."je to skutečné?"...skutečnétak jako věčnénotak neboj sejen nachvilku zastav se a nadechni se..cítíš? rozhlédni se..už vidíš?nejhezčí je to, když se uvolníš..no tak, nemrač se