Jednou jsem četla tuto báseň,bohužel nevím kdo ji napsal/Ivance/Když pohřbí Tě,jakobys přišla DOMŮusneš a klidně spíš.Najednou listy starých moudrých stromův údolí uvidíš,hedvábným leskem zavlnit se lánya svítit řeky proud.Větříkem vlahým vlídně polaskanáted´ můžeš procitnout.Tisíci vůní květů,vůní májei trávy zrající.Konečně smrt svou chápeš procitaježivoty tisíci.Tvé srdce v kmenech pravidelně tepekamení cítíš klidradosti dětskánení velkolepé? Smět se tak zůčastnitčástečkou sebe všeho toho bytíz ničeho nemít strachkrůpěje rosná úsměvem Tvým svítí,věčnosti v proměnách.
Piháček
...když na dno padám mysl má stav beztíže prožívá sama sebe hledám ve tmě... ..marně.. ..nejsem..
jen srdce touží odejít DOMŮ.. maluji duhu louky.. závodím s motýly.. jsem vlnkou tůně a volám Anděly... hlasy něžné slyším a s láskou mě laskají... jsem malé "nic" však potají šťastna jsem...jdu dál jdu za hlasem..
"dno" a smrt to stejné je.. znám tyto chvíle lidské eseje...
Ave? prvně mi proběhlo hlavou toto...třeba se mýlím...ale mé dno bylo hluboké a přitom tolik odevzdané k cestě DOMŮ...
Najdise.cz
» PiháčekSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Tak tohle mi udělalo dobře!