Skrýváš svých očí bohatstvízmrzačená do krásyroubuješ lásku na ženstvítajemné mění se obrazysama se sebou soutěžíšvítěz i poraženáse svými sny souložíšdivoká i poníženásuchou slzou úsměvukropíš zárodek ŽENYpři tom nutíš se do zpěvuvlastníš to co nenía přece sníšto jediné smíšlásce jsi tak blížmožná víc než víš... :17:/opět z nedávného šuplíku/
medulka
Svírám to srdce co září mi v očích pevně ho tisknu až hlava se točí paprsek co vychází jen těžko se zachytí nekřičí, neduní jemně se zatřpytí tím leskem se dotkne dna co bahno pokrývá rozhrnu ho do stran tam perla se ukrývá a já ji myji vlastními chybami a já ji leštím slanými slzami a vyzvedám z hlubin v mělčinu duše uložím a něžně a jemně jí hlasem srdce proložím.
A ve svých snech oddám se všem podobám tam ukážu já sobě jak někdy se málo znám.