Já nesmím se k někomu přimknout, protože potřebuji pocit lásky a objetí,nesmím se přimknout k netvoru, co jen zřídka vzbuzuje známky dojetí.Musím vytrvat a počkat na někoho, kdo hoden mi je,někdo, kdo polibky čistými tělo mé omyje.Přiznávám, vzpomínám na Tebe, na jeden večer,byl jsi ztělesněním vášně, které dokázalo by mé tělo dohnat až na popel..Ale to není všechno, láska a vztah i o něčem jiném než o vášni je,běž už, Vxxxxxx, z mé mysli pryč, já už nechci v mysli být, na Tě vzpomínaje…Dal jsi mi velkou lekci, já snad se z té lekce poučila,a mé nitro snad zas z něčeho osvobodila.Věřím, že i já Tobě něco dala, ale už je čas!!! Už stačí!!!Přestaň táhnout mé myšlenky k Tobě!!Najdi si jinou „oběť“, která snad nebude Tvých lekcí potřebovat..Budem třeba oba šťastni, ale každý s někým jiným.Spolu bychom se zabili……………………
Když jsi smutná tak i kapky deště bolí rány se otevřou a naplní se solí Držím tě za ruku a nemám žádnou záruku že nezůstanu o žebrácké holi
Když jsi smutná tak mi něco ruce sváže do mé hlavy mlčky vpochodují stráže Všechny mé nápady hned zahánějí do řady a střílejí puškou té největší ráže
Když jsi smutná tak i sochy v parku brečí stromy procitnou a mluví lidskou řečí Tiše tě konejší jak umí stromy vezdejší A náhle jsi víc svoje než něčí...
Všemožný
» karamel
Jede Jana na svém skútru hledat kluky něžný, v podpaží má Kamasútru, ten skútr je sněžný. Odvážně se řítí z kopce, opět ztrácí hlavu, takto buďto skončí v hrobce, nebo v jiném stavu.