Někdy slova nestačí...... - Diskuze a zkušenosti

...kde čas bublá sám v sobě,svíjeje se jak had,kdy hlava ocas koušea klubka v klubka se spojují,menší jsou většími v menšícha nejmenší obsahují velké i malé,přičemž samy obsaženy jsou.Pění a víří se,bouře v oku hurikánu,zeje propastmi klidu,mění se v nicotua pomalu stékápo okraji sebe sama.Hladová realitastřípky sama sebe polykáa každý střep,jež rozbit byl v bezčasí,odráží sám sebe i své okolí,však vůkol zas jen střepy zejía šklebí se jak tváře na márách.A kdo spatří ten střepa odváží se myslet,že konečnost světa našel dnes,ten navždy proklet budekráčet v pekle nevědomí,utone v síních zmarua utrpení protkne jeho život,jak vyrážka jej ozdobía nebude léku,než rozškrábat tu ránua přijít k bolesti.A nekonečná bude bolest toho stavu,neb kdo škrábat takto ránu bude,tím víc rána svědit bude.A kdo spatří ten střepa odváží se myslet,že nekonečnost světa našel dnes,bude lapen v rozkolu své dušea divit se bude včera i dnesa nazítří pak také;“co že se to děje,vždyť našel jsem již všea to vše nekonečnem zovu?!”.A ten rozpor nekonečný bude,stejně jak víra jeho,neboť rozpor vždy základem jei vrcholem svým vlastním.A kdo spatří ten střepa odváží se myslet,že nic nenalezl a nalézti nemůže,toho bída bude trvalá a svatáa on chápaje,bdít bude nad svým vědomím,vize, že nepochopil nic,a že marnost je vším,co protklo jeho dušia že nekonečnosttu ránu jitřit bude na věky.