Neuhýbej, neotáčejsvůj zúžený zrak k hlubinámpřijmi pouze opravdovosta spěj radostně k výšinámK těm, ze kterých nespadnešteď volání šanci deja jako bílý luční květsvé vnímání otvírejRozluč se a pozdrav náhlenové krajiny na obzorusměle vykroč přímo vpředvšak nezapomeň na pokoruHůl, tu můžeš odevzdatpevnost uvnitř Tebe skrývánejvětší truhlu pokladunechť už jen otevřít ji zbývá.Milujazůstaň svůj.