Smáčí cesty slzami hvězddaleko,daleko tvých městPopluješ do dáli,ty nevíšuprostřed ničeho se zjevíšDo copánku vetknutá nadějepostel rozestlaná tu stále jeNepochopíš,co vedví tě roztrhápravdou osud v očích pohrdáTeď ještě chvilku spi klidnějá už vím a proto je mi bídně
medulka
Naše srdce a následně naše činy vykonají zmatek a velké pocity viny nemůžeme jinak daně na oltář skládáme do ticha noci promiň prosím šeptáme.
My přijímáme co zdá se být nejlepší a smazáváme své představy, svoje sny však ony až přejde nějaký čas zas vrátí se a vezmou za ruku nás co zdá se nám nyní jako trýznivé mučení díky času co plyne změní se v menší trápení.