nedokončená pohádka - Diskuze a zkušenosti

už jí mám načatou dlouho....nabízím jí k dokončení,chce-li někdo.... ...i když v hlavě mám hezký nápad,rád se nechám inspirovat ...dlouho nebudu reagovat,pardon... Abdel a ….(třeba velbloud) Kdysi v jedné arabské zemi,ve městě jehož jméno je dávno zapomenuto žil mladý muž jménem Abdel. Byl synem bohatého kupce,který žil v oáze uprostřed rozlehlé pouště Sahara. Jeho rodina byla živa z velbloudích karavan,které převážely drahé látky,zlato,šperky,ale i sůl, mouku,olivový olej,mandle a jiné zboží ctihodných kupců.Karavany křížily Saharu z města do města,putujíce dnem i nocí přes širé písečné duny v ostrém slunečním žáru i za svitu měsíce a hvězd,které jim vždy určovaly směr,aby neztratily správnou cestu přes nekonečné moře písku,kde přes den vládl horký vzduch a po západu slunce přicházely rychle chladné noci. Jedno dne Abdel vyhlížel z okna svého domu.Na jedné straně viděl město,kde žil se svojí spanilou ženou Jasmínu,malou dcerkou a mladičkým synkem.Na druhé straně byla jen nekonečná poušť.I vzpomněl si Abdel,při tom pohledu na písečné duny,na svého otce,který žil v oáze plné palem,olivových a mandlových sadů s nepřeberným množstvím studní pitné vody.Zachtělo se mu v tu chvíli,tak jak už dlouho,vidět svého otce,matku,bratry i sestry.Šel proto za ženou a svěřil se jí se svým přáním.Jeho žena byla nejen spanilá,ale i moudrá a věděla,že jeho muže potěší vidět svojí rodinu.Rozuměla mu též proto,že kdysi se plavila se svým otcem přes moře,kdy ve veliké bouři ztroskotala jejich loď a ona přežila díky kusu ulomeného trupu lodi který ji donesl ke břehu,kde jí pomohl právě mladý Abdel,zamiloval se do ní a nakonec si jí vzal za ženu.Od té doby však svého otce neviděla a truchlila po něm mnohem víc,než její manžel,protože si myslela,že při té bouři její otec utonul. Věděla,že cesta Abdela by byla pro ní a její děti dlouhá a náročná,ale pojede-li Abdel sám,brzy se vrátí,protože je zkušeným jezdcem na svém koni.Připravila proto svému muži jídlo na dlouhou cestu a naplnila všechny kožené měchy po okraj pitnou vodou a též přibalila do vaků dary pro rodinu. Abdel byl mladý bohulibý a nebojácný muž.Znal dobře poušť,její nástrahy a nebál se vydat na tuto cestu sám,protože jí dobře znal od svého otce,kterého mnohokrát doprovázel na poutích s karavanami s drahým zbožím.Nachystal svého nejlepšího koně,který již byl před cestou dobře napojen,nakrmen a odpočat,aby zvládl tak dlouhou cestu.Není tak vytrvalý a silný pro cestu po poušti,jako velbloud,ale Abdel jej zná moc dobře a ví,že musí šetřit jeho síly.Avšak nikam nespěchá a samota na cestě mu dopomáhá naslouchat hlasu pouště a boha Allaha,ve kterého tolik věří a několikrát denně se k němu vroucně modlí. Když měl vše nachystané,přišly se s ním rozloučit jeho děti i žena Jasmína,která mu řekla:“Tady Ti dávám medajlon pro štěstí,který mi dal můj otec a vždy mě chránil v těch nejtěžších chvílích,aby jsi nezapomněl na naší lásku.Snad Ti pomůže brzy se vrátit.Abdel poděkoval a ujistil jí,že může být bez obav jeho návratu.Potom se odejmuli,objal též děti a vydal se na cestu.Celá rodina na něj hleděla dokud se nevytratil z jejich dohledu za vzdáleným horizontem.Putoval několik dní i nocí,jelikož noční chlad býval mnohdy lepším společníkem na cestu,než sluneční žár a hvězdy mu jasně ukazovaly,že jede správným směrem.Jedné časné noci zahlédl nad obzorem svit světel a ohňů,který byl jasným důkazem,že se jeho cesta blíží svému cíli a těšil se na rodinu,ale i přesto,že byl mladý a nebojácný,poušť a život jej naučili trpělivosti a cítil se příliž unaven na to,aby se takhle přivítal s rodiči a proto se poslední noc rozhodl ještě přespat v poušti v závětří malé skalky a osvěžit tak sebe i svého koně na zítřejší veselé setkání s rodinou. Probudil se s úsvitem,upravil všechny věci,osvěžil sebe i koně z pramínku vody,který protékal mezi kameny skalky a proto vbrzku čile dorazili k domu svého otce ....a jestli nezemřeli,žijí dodnes...