Venku zpívá vítr píseň o svoboděslyšíš???a zpívá si...fůůůůůůůůůůů...světla lamp podél cest, možná tudy máme jíta možná že ve tmě v lese máme žíta víme, že jednou nastane časkdy ohně zase budou pláta do svých srdcí přestanem si zvátnenávist pýchu a bol...a tehdy vyjde Slunce
buba
Kdo má rád,a umí milovat, nechá vítr,svobodně a volně vát. on dostává se do různých koutů a skulinek, časem odvátých i přítomných smutných-veselých, srdcem prožitých,krásných vzpomínek, když sfoukne plamínek,zapálí se nový, jen čas rány zhojí. Proti větru stát, a zvolit cestu svou, nejlépe jít za duhou, její pestrost vnímat, naplno žít,nebo jenom snívat.V barvách září,úsměvy na tváři, mysl s větrem létá, kde i v bolesti,láska zkvétá. Slunce vychází každé ráno, někdy je zastíněno,a přeci ano. Když vztáhneš ruce, dotýkej se všeho, co by ti teplo lásky,slunce připomnělo.