Co je víc, než spatřit očikde slzy štěstí řasy smočínám do našich se taky deroudáváme bereme stejnou měrouty jiskřičky něžnéto kouzlo rtů do úsměvusrdce nám tiše bijevnímáme tolik sílu i něhujen prsty se dotýkámetváře co plní se kapkamia ústa tak zvláště brníjako by slovíčka šeptalyumlčíme je dotykem vlastníchve vteřině čas se zastavía když se oči znovu střetnounení už třeba slovdvě duše se potkaly.........