Trápím se trápím, vzpomínámvzpomínám na chvíle, kdy jsem tě spatřil a poznaltehdy jsem opravdu uvěřil, přestal se na lásku boha ptáthoře tak veliké náhle uhasloa ledy v mém srdci, začaly tátjezero slz dávno již vyschlosdrce mé pookřálo již, v jediné chvíli přestalo se bátv nejhlubším podzemí slunce vyšloa v nekonečném zběsilém běhu za bouře,jak omámené zvíře zůstal jsem státtrápím se trápím, vzpomínámvzpomínám na chvíle, kdy svět kolem mě se změnil když poprvé za ruku vzal jsem tě, při vzájemném pohledu do očí, vítr tam uvnitř začal váta místo slunce a falešné představyzačalo uvnitř měcosi hřátvšak najednou vzdálená jsi,jak hvězda na nebi v noci temnénadosah přeci jen, však v duši mé černé smutek tak obrovský, jenž začal mě na kusy trhat a rvátmalinký plamínek co žažehla jsi, dusí se, pohasínáa mé přesmutné já tam uvnitř ve steskupřestalo se na čas smátchvěju se každý den ve strachu o tebekaždou noc doufám a přeju siráno když probudím se, prosím nebeptám se jej zadali pak v pořádku jsido očí žal žene mi slzy a v hlavě jen jediná otázka věčnáproč nemohu být s tebou a kde teď jsi?je tato bolest ze stesku bez tebe opravdu skutečně nutná?
medulka
» LemmOny
Láska zaplní srdce jak moře při přílivu pláž ty neunikneš vlnám a můžeš klidně držet stráž objímáš tam jen krásu tu vlhkost slzí ze štěstí když odejde byť na čas duše ti svírá dlaně do pěstí je nutné radovat se sám čas daný samotou plně využít pak oči zářit budou ve chvíli kdy tu jednu zase budeš mít