Kdyby šlo sfouknoutsvíčku smutných vzpomínekbudu jen tiše u ní státa nechám hořet ten plamínekzavřu okna i dveřeto kvůli nebezpečí průvanujen ať si plane ona dáldíky ní vidět stíny přestanuprotože zapálím dalšíz těch mých nejkrásnějších dnůvnímám tu dvojici zvláštnív kapkách vosku střípky prožitkůa jedna za druhoustékají pravidelně po stěnáchbolest a hořké zklamáníale i láska ve všech proměnách.