Ležím v trávěnad hlavou koruny stromů v kruhuobloha v jedné barvěté nejmodřejšívšak přesto vidím duhumožná jen srdceto mojetam další barvy dodávájen vnímám jemnětu krásubyť smysl mi to nedávánasávám vůnětak silnéjak může vonět jenom jehličíodevzdávám se celádo tichakteré žádné zvuky nezničído ticha srdce a duše.
medulka
» Rotan
Mech i tráva nad tuhle postel není nedá se koupit tu vyrobit příroda umí tam vůně prosáknou kůží, vstoupí do srdce zde můžeš propadnout tichu co vlévá se do duše a jemně ho obejmout.