Ležím v trávěnad hlavou koruny stromů v kruhuobloha v jedné barvěté nejmodřejšívšak přesto vidím duhumožná jen srdceto mojetam další barvy dodávájen vnímám jemnětu krásubyť smysl mi to nedávánasávám vůnětak silnéjak může vonět jenom jehličíodevzdávám se celádo tichakteré žádné zvuky nezničído ticha srdce a duše.