A kdesi v mlze, tam vlhnou kůry stromůna tom kopci, kde prší zlaté paprskyv té jeskyni, jež hraje tajemnými odleskya cítím teplo a vůni neviditelného domu...A zavál vítr vzpomínku ze studně, jež barvu má tmavěmodrou...Tak co teď s ní? Co s tebou, ovečko?Proč bolíš, pověz?Schovám tě do náruče a pohladím květinou,zahřeju tě svou slzou a zazpívám píseň nevinnou,upletu ti prstýnek z měsíční nitě nad vodní hladinou..A pak...tě nechám jít a ty mě nech jít...pro Lásku jedinou...
medulka
Vzpomínko krásná prosím chvilku mě hlaď tak jemně abych nikdy nezapoměla potom mi do srdce se prosím zavrtej tak pevně abych vždycky znovu věděla že ta chvíle co objala jsi do svých nití tu bude vždy až bude smutno, začne svítit v mém srdci.