Vítr rozfoukal oblaka kouřezas nepřišla zničující bouřeOblaka halící těžkou tmoumyšlenky,co více hruď dmouOpět skrz mraky prosvítá sluníčkonezahřeje srdce,jen tvář maličkoObčas srovná ti na čele hlubokou vráskuslýcháš známou píseň a přitom ani hláskuMinulost se vrací stále ve slovech a gestechPovznést se nad to z očí do očí a ne v cizích městechTuhle bolestnou ránunezacelí náplastale pevný steh