Už nevěřím.... - Diskuze a zkušenosti

Nuna » Jan.ina Hele Nanynko...víš co je divné? Že tyhle pocity to je něco,co nikdy úplně nemůže zmizet.
Říkáš tomu strach ze samoty,zmatek.. nevyrovnání se.
Já jsem sama tři roky.
Mám přátele,koníčky a spoustu věcí,které mi ani nedovolí pomýšlet na to,že jsem sama. Můžu říct,že jsem spokojena a na životě solo vidím velmi mnoho pozitiv.
Přesto to tam čas od času skočí.
Touha předávat dál lásku,potřeba souznění mísící se s pocity marnosti a zbytečnosti a je to složitý boj.
Vždycky se všechno nedá "hodit" jen na to,že se člověk ještě nevyrovnal se starým vztahem.
Žádný člověk neumí být sám,nejsme k tomu stvořeni a pokud ano,stane se z něj cynik,který už pak ani není lásky schopen. A takhle dopadnout nechci.
Nebráním autora příspěvku.
Hledám jen vysvětlení pro sebe.
Proč je tak těžké objevit někoho,s kým se dá "sdílet"?

Nuna » Jan.ina A ještě jednu otázku na Tebe mám:
Když už nabydu dojmu,že by člověk vedle mě mohl být ten,se kterým by se souznít dalo,neumím mu to stejně dát najevo. Stejně budu mlčet...a tak mi vždycky tihle lidé utečou.
Proč?

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Jan.ina, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nuni…

Jak bych Ti to…podívej:

Moje manželství trvalo víc jak 24 let, rozvedená jsem půl roku, s mým bývalým manželem nežiju téměř tři roky…

Když jsi s někým dlouho, zvykneš si na jeho přítomnost, uděláte si společné rituály, vůbec všechno máte společné… musíš se postarat o bydlení, o živobytí, o děti…jenže všechno se střádá, po letech zjistíš, že i když toho druhého ráda máš, jsi s ním sama, už Tě „neslyší“, zraňuje Tě svým chováním a je to v

Jsi nespokojená, bez života, ale jen představa, že všechno zboříš je noční můrou… nepředstavitelná…jenže…nedá se to zastavit. Máš dvě možnosti: Vydržet a být nespokojená do smrti a nebo to řešit. Rozchodem se zbavíš pocitu nespokojenosti, mačkání toho druhého…jenže tím pádem jsou v háji i hezké chvilky…minulost na prach…najednou jsi SAMA a z tý samoty jde strach, to je moment, o kterém jsem mluvila. Musíš NĚJAK naplnit volný prostor a není dobré ho hned zaplácnout novým vztahem. Chytit prvního chlapíka, který projeví zájem jen proto, abys nebyla sama. Myslím, že je potřeba počkat, až se to usadí. Jinak můžeš lítat ze vztahu do vztahu a být frustrovaná, že toho pravého nemůžeš najít… nejde vkládat do druhého očekávání, která ani nemůže splnit… Tak tohle jsem měla na mysli…

Jinak, samozřejmě, cílená samota je volovina. Kdo chce být trvale sám? Ani já nechci… Ano, objevit někoho s kým se dá „sdílet“ je s přibývajícím věkem těžší, protože prostředí, ve kterém se pohybujeme, je na tyhle možnosti chudší, jsme opatrnější…ale paradoxně i lehčí - už nás nesvazují „blbosti“. Je to o štěstí, ale šanci jsme si dali. Ty, já i Jarek

------

Pokud nabydeš dojmu, že se s někým souznít dá – NEMLČ – maximálně Tě odmítne a z toho se vyspíš. A nebo druhá možnost: Znásilni ho

Nuna » Jan.ina ..a nejen s věkem..
..na jednu stranu nás sice nesvazují blbosti,ale na druhou stranu máme čím dál větší nároky..
..mladí lidé o tomhle nepřemýšlí - kluci koukají na fyzickou krásu,holky kromě toho i na peníze..to nám už je ukradené,my chceme souznění..jenže právě ty tři roviny - duchovno - sexualita - praktično - je daleko obtížnější naplnit.. Už jen proto,že víme, že existují a že víme, že v každé z nich se dá užít něco báječného. Proto chceme ten ideál v podobě spojení všech tří dohromady...

PS: Situace PO znásilnění se bojím víc než odmítnutí.

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Jan.ina, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nesmíš se ke hledání ideálu tolik upínat

A neboj, nejseš ženská, která by zůstala sedět v koutě