hlas mého vnitřního já - Diskuze a zkušenosti

na břehu jezera duše má bezbřehá okraje hledás nadějí v záchranu nakonec usedána břehu hladiny tísíce odleskův perleti schovává smutek tak mocnýhoře tak obrovské, jež sílí ve steskučerný splín chvilky mé, jenž zdá se být věčnýna povrch jeví se všechno tak klidnétak nevinné a v představě mylnévlnky si radostně tancují ve větru jezero v poklidu jen tak si šploucháavšak oči vždy prozradí jen umělou útěchukterá jen uvnitř navěky zoufá pokaždé, když v lásku tvou bezmezně doufáviděl jsem tisíce možná i vícfalešných představ slepého srdce však nedotkl se jediné, nepoznal nici přesto, že v touze své věčné bez hranicnatáhl prosebně k tobě své rucev opačném kladu, jenž záporem trpímodpustit chtěl bych a prosebně úpímčím zasloužil jsem si takové hořeproč bouří se proti mě tvé klidné mořei když se ptám a stále prosími přesto, že srdce své na dlani nosímnikdy se nedovím zda má to vše smysla proč jsem jen ve víře k tobě tak kleslmiluješ chráníš mě a odpouštíšjsi všechno co jenom jsem znal a vímjsi moje láska, když občas mě pohladíšobčas tě uvnitř opravdu pocítímněkdy mě ze sna jen tak probudíšvím, že tam jsi a že jsi věčnýpokaždé když v radosti a štěstí mi napovíšve chvíli kdy citím, že jsi hmotný a skutečnýkdyž neptám se a přitom odpovíš