PŘÍBĚH PŘED SPANÍM : DOGA - Diskuze a zkušenosti

PŘÍBĚH PŘED SPANÍM : DOGA
Jsem doga.Pán mi říkal Baron z Dangenu a byl na mě hrdý,že mám papíry. Ale prdlajs,vím své. Jsem obyčejnej pes a nyní na chvíli volnej. Než mě chytí a odvedou do útulku. Jinak to asi nepůjde. Pán dnes ráno vydechl naposledy. Nebyl jsem uvázanej a plot se dal v zahradě podhrabat. Mám chuť na fenu a na psí sušenky. Ale k feně bude blíž,než k sušenkám. Nějakou zatoulanou po čuchu najdu-snad.Sušenky? Počká.Město není moc velký,znám tu skoro každej kout. Pán mě vodil v podstatě všude. Bude mi chybět. Byl morous, ale jakýmsi způsobem si mě vážil, zdálo se mi,že víc jak lidí. Asi jsem ho nikdy moc nezklamal, krom pár rozkousanejch bot. Na náměstí nemůžu. Tam mě všichni znaj, ale mě tady vlastně stejně všichni znaj. Vezmu to kolem parku. Dětská rvačka. Tlučou cikáně hlava nehlava. Špatně. Sednu si tam a smutně koukám, třeba to zabere."Barone,co tu děláš?"Sousedovic Milánek, šéf přesily. Není to špatnej kluk, jen trochu rozcapenej, ale vždycky mě hladil. Nechal na chvíli cikánka a šel ke mě.Cikánek dostal šanci a byť v slzách po nakládačce vzal do zaječích."Baronkůůůů."Lehnu si a dám nohy nahoru, vždycky mě drbou na břichu a oběti si na chvíli nevšímají. Je čas jít,mrknout se po psí holčičce. V parku nic moc. Jedna malá ratlička a dost nerudně na mě vrčí. Udělám na ní smutný voči. Na ženský to platí, ale stejnak, moc malinká. Ale aspoň pokecat bysme mohli..."Haf,haf,haf.""Ňaf,haf,haf?""Haf,háááááf,ňaf,ňaf." Hm. Ta jen zdrhla, ale ještě má komu. Já už prchám do nikam. Nechce jít se mnou. Ví, kam se vrátit. Na chodníku u klenotníka policajt nandává botičku na starou škodovku.J eho znám jen od vidění, není z města, ale škodovka je maminky Kučkové z druhého konce. Znám. Má dvě malé dcerky a dobrmana. Nemám rád dobrmana, ale ona je milá a usměvavá. Je sama, manžel pláchl. Botka bude za 300 pokuta k tomu. Teď ji však polda odložil na zem. Mám šanci. Přiběhnu a zalehnu mu ji. Vrčím a vrčím. Získávám čas. Mamina možná chytí jen tu pokutu.V ychází z ordinace soukromého pediatra nad klenotnictvím. Policajt je v rozpacích, já se usmívám. Pak vstanu a prchám, snad jsem ji něco ušetřil. Na konci ulice bydlí nádherná fenka. Říkají ji Belinda. Je za plotem u boudy, ale ráda mě vidí. "Haf,haf,haf,haf...""Haf,haf." Chvíli klábosíme. Vysvětluju jí, že stejně jsem jen na vycházce. Do útulku se mi docela chce, sušenky mi tam nasypou, ale musím rychle jít vyběhat ten stesk po Pánovi. Kdo ví,zda mě ještě bude někdo chtít? Pravda,v městečku mě mají rádi, třeba si mě ale vezmou příbuzní z Prahy-Vysočan. Brrr. Nejsou špatní, což o to. Ale Praha se mi nelíbí. Byl jsem tam s Pánem dvakrát. Moc všeho a hluk, Ale což,zvyknu. Proto se pro jistotu s Belindou loučím. Vyběhnu z města na kopec ke hřbitůvku, kudy jsme chodívali s Pánem. Tenhle špacír jsem měl nejraději. Nádherně tam všechno šumí.J ak rajská hudba. Ticho a zpívání stromů a potůčku. Všechno voní. Napadá mě,že tady Pán vlastně možná bude bydlet. To má hezký místo. Lehnu si ke hřbitovní zdi a zdřímnu si na hoďku. Podzimní slunce už nepálí, nepotím se. Jsem ještě jednou šťastnej a poprvé úplně svobodnej. Ale taky mám hlad. Jako pes. A tak jdu pomalu směrem k útulku pro psíky. Alespoň ušetřím práci lidem. Beztak jí maj tolik. Já už ne,zatím...