Nad hlavou mraky zakryly sluncetvé ruce na chvilku drží ty mécítím jen svobodu jak vypuštěné zvíře z klecekdyž podívají se na mě oči tvésedíme tiše jen my dvanáměstí ztichlo mezi domyjen hěvzdná obloha jak louka rozkvétáa před námi šeptají svou píseň stromyticho tak nádherné a jen my dvadech se mi pomalu tají v hrudiv temnotě černou noc tvá záře roztínáze šedivého sna mě k životu tvá aura budísedíme vedle sebe a přitom cítímže jsme jedno tělo a jedna dušeskrz tvoje nekonečno můj konec vidímřekli jsme všechno, i když jsme tišebyl to jen okamžik nepopsatelné chvílea nebyl to jen pocit mého poblouzněníslova jimiž to popisuji přijdou mi uměléa v hloubce mého citu jen vyřčená omezeníjen klišé veršů pro reálné sněníjež upadnou navěky v zapomnění