Ještě chvíli a těch pár střípků...smeteš pod stůl, se zívnutím tygra...Bylas něžná, nezapomenutelná, svá...však teď se... rozpadáš...Rozpadáš se na tisíc kousků, jak váza...po pádu na tvrdou podlahu a ještě níž...Kdesi si cestáři plivli do dlaní...oprášili kabátce a jdou...Po té cestě ze střípků, prachu a písku...po obyčejné cestě v níž se obrátíš...po kamenech, drnech, motýlích křídlech..po rozpadlém kousku světa......jedné duše a nikdo to netuší......už ani žádný strach......jsi prach a obrátíš se v prach...