Tam, kde stíny se se sluncem potkávajízde obejmout ten největší pilíř a státdo vlasů nechat vánek něžně vstoupitzavřít oči, otevřít srdce a ani nešeptat.Tam, kde kameny dostaly svou výškuzde zády se k nejpevnějšímu postavitdo těla nechat slunce dávat svou síluuvolnit dlaně, nitro své jemně konejšit.Tam, kde pojí se spolu síla a něžnostzde propadnout v souhru a harmoniido srdce nechat téct toho léku řekua procitnout.....ještě ne, až za chvíli.
dáda13
» medulka
Kávička již vychutnána s veršem byla, úsměv a pohoda se usadila. Ať se Ti daří stále. Číst po ránu Tvé verše, má to lásku,touhu,něžnost i děj. Já Ti děkuju a nad mým veršovským pokusem se jen a jen směj.