Na dně dna... (to není poezie... to je cosi...) :))) - Diskuze a zkušenosti

Stékám na dně dna...na obzoru nehmatatelné...Sítě? Pavouků poutníků...Zasunuté krasohledy... Nenajdeme už...Tak prosím vyjdi ze své temnoty!Otevři řád. Zařaď do nezapomenutelna...Odejdi uprostřed noci, jak král králů...s korunou napůl strženou...osedlaný bělouš šeptá do sna...Přijď... pojď... neváhej...běž!Kamení neslyšně odráží zvonění podkov...na ramenou tíhu světa a volnost hřív...Uprostřed leknínů zastesknutí po čemkoliv...Ztraceni mezi panelovými manifesty doby...Tak Lásko, zapomeň... nepoutej... usni...uprostřed nekonečné hladiny ticha...zvou tě znenadání nehmotnosti děje...kam jsi se poděla? Zatoulaná?Jen kdosi to tuší a nevypoví... Jen kdosi jen kývá a uprostřed čela...hvězdy nedočkavé... zapřáhly Svět...a rozběhly se kupředu...jen kupředu!vpřed!