Neosobní karma. - Diskuze a zkušenosti

elaviel Sice to taky moc nechapu, ale chapu to stejne jako Eau ze clovek zije jen navenek, neztotoznuje se se svym vnitrkem, neposloucha vnitrni hlas, a proto se dostane tak nejak na zcesti. Nasleduje jen to, co mu Strelec v ascendetu nabizi, ale nevnima to, ze se tim vlastne nic nenauci a ze nenasleduje svoji cestu. Zni to srozumitelne?

Jan1na » elaviel Jo trochu jo. Taky jsem se s tim pojmem "neosobni karma" musela trochu "poprat"

atreb » exit ascendent je bránou do našeho světa a z našeho světa...ta brána by měla fungovat, neměla by být ani zamčená ani bychom neměly být mimo ni...tak se dostáváme totiž úplně mimo náš horoskop-tedy náš život...

Moc nechápu, trochu jsem natvrdlá. Neboje to pro mne moc abstraktní. Jak to mám vzít konkrétně.
AC váhy - Luna kozoroh (když něco chceš, musíš za to převzít odpovědnost).
Vyvážit vnitřní požadavky a zapojit i ostaní , ne jen sama sebe?

atreb » exit Moc, moc, děkuji za příspěvek a tvůj čas. Našla jsem se v tom a myslím si, že jsem si postupně prošla a poznala obě strany mince.
Knížku si pokusím přečíst celou. Zajimavé. Dík

LemmOny » exit Ahoj, hezky napsaný a hlavně výstižný
O mém ascendentu tedy o asc. ve Vahách, jsem četl už hodně literatury a tohle myslím, že už jsem četl taky, ale nejsem si jistej jestli zrovna od Schulmana. V každém případě si to chci sehnat a přečíst, pořádně prostudovat zase další kousíček sebe.

Jen k věci takový malý dodatek za sebe a mé chápání a vnímání neosobní karmy spjaté s asc. ve Vahách, to vše z osobního prožitku, který bych ale moc nedoporučoval, ještě že mi byla dána alespoň luna ve lvu. Mít ještě měsíc ve vahách, tak už bych si to šel asi hodit to si ale dělám jen srandu samozřejmě, třeba by to bylo zajímavý, i když už takhle to mám zajímavý až až.
Ascendent ve vahách je můj život sám. Já bych ani neřekl brána, ale opravdové mé já. Je to můj celoživotní citový zmatek a zároveň absolutní spříznění s okolím, které když se v určitých chvílích povede skoro na sto procent, tak prožívám nepopsatelné prožitky a moje tělo a duše jsou jako jedno nabízející se srdce pro uplně všechno a všechny kolem. Vím, že nezávislý čtenář si řekne paráda tohle je opravdu láska sama, jenomže ouha ono to není zas až tak vyjímečné a hezké, jak se možná zdá. Je v tom skryto spousta zklamání a smutku, jenž vy ostatní nevidíte je to opravdový boj s city a to nejenom v sebeobětování. Zažili jste někdy pocit, že se vám chce plakat a smát zároveň, ale ne proto aby ste si ulevili nebo se zaradovali, ale proto, že to potřebuje ten druhý nebo celé vaše okolí a vy to v tu chvíli tak opravdu cítíte. Pokud ano tak jaký důvod k tomu máte. Určitě se jich najde spousta odlišných, ale já tohle mám celý život, skoro pořát a je to navýc bez jakého koliv většího důvodu či přetváření. Jde to uplně automaticky a přirozeně a to je ten problém. Někdy ani nevím, kdy jsem smutnej kvůli sobě nebo kdy se směju za ostatní. Opravdu to není lehký a tak nádherný, myslím v sebeoběti jak se na první pohled zdá. Kolikrát si říkám, umím vůbec já milovat taky sám sebe natolik, abych se projevil taky sobecky v citech. Tím nemyslím triviální prkotiny, jako že truc a naštvanost či spontální radosti z maličkostí, to umím stejně jako ostatní, samozřejmě, ale představte si lásku a city jako takové obecně. Jsou osobní a pak veřejné. Já je však neumím ani oddělit, mám všechno a nic a jenom pro ostatní pro sebe již toho moc nezbývá a to je můj největší životní problém a kolkrát největší zklamání. Nejradši bych spasil svět a naučil vše a všechny milovat mojí nekonečnou láskou, ale to nejde, jelikož ne každý to tak umí, a navíc pobere jako myšlené dobro, a to mě nejvíc mrzí. Nedokážu se s tím srovnat, jelikož miluju všechno a vše, tak jako vy někteří milujete sami sebe. Je to těžký a člověk si to musí alespoň uvědomit pak se o něco zmírní smutek a bolest ze zklamání, které zažívám častěji než si umíte představit. Proto je asi pro mne nejvíc uklidňující a nplňující jediná věc, to když vím, že někdo miluje mě. V tu chvíli, když je to nejsilnější, tak mám chuť se pro tu osobu absolutně rozdat a já v tu chvíli sám pro sebe neexistuju. Je to sice smutný nebýt sám sebou hlavně v lásce, ale já jinak milovat ani neumím. A proto mě prosím neodsuzujte když vám budu chtít pomoc za každou cenu. Je to můj smysl života má filosofie lásky a vůbec všeho bytí. Naopak nikdy neprojevujte moc, že mne máte rádi, protože mám pak pocit sobeckosti, že vám to nemůžu dostatečně opětovat a vratit .. minimálně třikrát, abych to alespoň trochu vykompenzoval a citově se s vámi vyrovnal.

Asi si myslíte, že jsem nenormální, ale to mi neva to mi říkají už nějaký ten pátek všichni v mém okolí co mne doopravdy poznali. A ti opravdoví přátelé, včetně mých nejmilovanějších rodičů toho nikdy nezneužijí, což je pro mne alespoň částečná hůl či berle o kterou se můžu v životě citově opřít.

LemmOny » exit Teď si teprve taky uvědomuji, že tu na sebe říkám a prozrazuji dosti osbní dá se říct nejhlubší citové věci, ale tady mi to nějak nepříjde nebezpečný natolik, že bych to nevylíčil opravdu v barvách, tak jak jsem právě teď napsal. V realném životě tohle nikdo cizí ode mne nikdy neuslyší a když ano, tak jen opravdu lidé kterým bezmezně důvěřuji. Ono to jsou skoro všichni což je paradox, ale už jsem se naučil aspoň si dávat větší pozor, skrátka a dobře pomalu se učím nebýt tolik najivní a pomalu se učím a poznávám, že ne každý je stoprocentní kamarád pro kterého se rozdám a kterému můžu důvěřovat na sto pro. Na to jsem dojel v životě asi nejvíc takže si dávám víc a víc pozor. Akorát když dojde na lámání chleba, tak ho zase celej rozdám a nenechám si nic.
... njn, nekdy, v něčem, jsem prostě neponaučitelnej. Asi právě proto, že to nejlze ovlivnit rozumem

atreb » LemmOny ...mám všechno a nic a jenom pro ostatní pro sebe již toho moc nezbývá a to je můj největší životní problém a kolkrát největší zklamání. Nejradši bych spasil svět a naučil vše a všechny milovat mojí nekonečnou láskou,

Odhodlávala jsem se zda ti mám odpovědět, snad ano. Není to jen problém a zklamání, je to pro tebe především těžká životní zkouška. Musíš se naučit mít rád sám sebe stejně jako ty druhé. Zní to jako klišé, ale je to tak. Měla jsem to stéjné jako ty a přeci jiné a možná snažší. Člověk se musí naučit nejen umět dávat ale i umět brát. A tím dát tomu druhému možnost, taky projevit svou lásku. Nikdo za nás nemůže nést odpovědnost, jen my, každý sám za sebe. Každý z nás se musí naučit mít rád sám sebe. Není to lehké, je to hodně těžký úkol. Musíš projít a naučit se přijmout i tu vnitřní bránu.

...smutek a bolest ze zklamání, které zažívám častěji než si umíte představit...
Věřím ti to do posledního písmenka a do poslední slzičky.

...proto mě prosím neodsuzujte když vám budu chtít pomoc za každou cenu. Je to můj smysl života má filosofie lásky a vůbec všeho bytí. Naopak nikdy neprojevujte moc, že mne máte rádi, protože mám pak pocit sobeckosti, že vám to nemůžu dostatečně opětovat a vratit...

V tomhle jsi právě našel ten svůj úkol. Musíš se to naučit příjmout i opačně. Prostě to musíš dát do rovnováhy.

LemmOny » atreb Moc ti děkuji za to, že jsi přispěla a hlavně jak jsi to opravdu hezky a výstižně napsala
..skláním se nad tvojí vyspělostí a smekám před tvým nadhledem v citech i rozumu z vlastního prožitku, v čemž jsem teprve na začátku cesty a ke kterámu budu muset dojít jak říkáš jedině sám

LemmOny » exit tééda, takhle nebo spíš takovýmhle způsobem mi snad ještě nikdo neporadil Vždycky jsem měl hlavně pocit, že mi nedokáže hluboce nikdo poradit, protože jsem vždy našel něco co mi nesedělo, za chvilku nad tím začnu dumat do větší hloubky a možná zase ze všeho přesvědčení o radu nad rady sejde, ale třeba tohle se mě dost dotklo

"...když má někdo strach tak téměř nedýchá...nežije...život je v nádechu a výdechu...hlídej si svůj nádech a výdech...hlídej si kolik dáváš a kolik bereš...sobecké může být i nebrat..."

Přitom jsem teďka málem zapomněl dýchat, opravdu A to cvičení mám sto chutí vyběhnout ven a čapnout nějakej strom
ale nechám to na jindy, až mi to pořádně docvakne a proběhne hlavou všemi směry, aby to mělo smysl ... moc ti děkuju eau jsi opravdu zlatíčko a asi mi doopravdy rozumíš

alcyonne Ahoj podstane je aby byl clovek sam sebou. Ascendent prinasi mnoho moznosti ale jeho prava sila a vyuziti zavisi prave na vyuziti jeho veskerych moznost se schpnosti byt sam sebou. Kazdopadne zrovna Schulmann nepatri podle me k "lepsim" astrologum.

alcyonne » LemmOny V tvem pripade, bych vetsinu pocitu nepripisoval samotnemu ascenedentu ve vahach, ale celkovemu horoskopu. Predevsim shluk planet ve 12 dome. vyborne o 12 dome pojednava napr. Liz Green