Ne! Spánkem mě nepřinutíš zapomenout!Ne! Ještě to cítím a vím!Krok sun krok... jeden jako druhý....za závorou lidství, hloupí, naivní...Co jste si mysleli? že svítá v tmách???Že uvnitř vás nalezeno vše? V knížkách???Vidím ho kráčet mezi poli, ve vlčích mácích...v chrpách neskonalého modra, ve zlatu klasů...Stále se drží za korunu, nese svůj kříž...stále se neohlíží a přesto netápe nocí...Nesnáší k nohám přetvářky a slovní hříčky...spojuje se s ránem a napovídá noci...Svým pouhým bytím, beze slov...a na konci tunelu... dav jak pomatený... bloudí...neskonale tiše... šeptá...milujte mě...jsem Váš...Váš...navždy...