Obyčejný souboj s bohem - Diskuze a zkušenosti

Zahlédnul jsem slepého pána, kterému jsem včera opravoval počítač, jak si pátravě vykračuje domů... vlastně stejným směrem jako já..."Asi bych mu měl pomoct", mi prolétlo hlavou."Dobrý den, tady kluk co vám opravil počítač, můžu vám pomoct s cestou? ano i to naše IT služby zvládají". Ne neřekl jsem to, byla to jen myšlenka, kterou jsem utloukl nerozhodností a pochybami. Chlapík si dále kráčel na druhé straně ulice."K čertu, tedka jdu vedle slepce a cítím se provinile ,fakt úžasný bože"Slepec zrovna vkročil na silnici a "íííííí". Brzdy zahvízdaly, neb auto slepého muže napřed nevidělo."Tohle by se nestalo , kdybych ho vedl""Hmmmm, paráda bože, děláš mi ty výčitky ještě intenzivnější? To má být nějaký záměr? Dej pokoj"Nebyla to až tak dramatická scéna, to auto jelo pomalu a skutečné nebezpečí to nebylo... opravdu... A tak jsem zaplul do metra.Slepec změnil směr a já mohl zapomenout.Klesal jsem do hlubin metra po eskalátoru a zaslechl jsem příjezd vlaku. Byla 50ti procentní šance ,že je to mé metro ,které se chystá ujet. A 50ti procentní šance ,že je to metro na druhou stranu."Nojo je mi to jasný jak to dopadne, karmická odplata". Pak jsem zahlédl proud lidí a ano, bylo to mé metro."Fakt vtipny, měl sem tě prokouklýho, a tedka tu mám tři minuty čekat a pořádně si tu situaci vyžrat a zpytovat svědomí, to určo..."Zamířil jsem k obrazovce co promítá zprávy a reklamy a docela se i zabavil. Vzpomněl jsem si taky na internetovou stránku ,kde lidé hodnotí Boha na stupnici od nuly do desíti...Teďka při finanční krizi bohovo hodnocení docela klesalo... zatimco mi přijel vlak."Haha, dávám ti NULU, nula bodů, to se ti prostě nepovedlo... anebo ne, dávám ti čtyři body za snahu, ale bylo to fakt trapný"Vlezl jsem do přeplněného vagonu, davy a teplý vzduch kolem, a úplnou náhodou na mne zbylo jedno místo k sezení..."Vincent versus bůh, jedna nula", ale následně metro poskočilo a nějaký chlapík do mne omylem štouchnul, jako by chtěl říct at se přestanu tak vnitřně tlemit."Tos nemusel""Co na mě čeká dál za moji troufalost? tipoval bych ,že nějaké extra sexy kočky, co si rozeberou mé sebevědomí pohledem a štastné zamilované páry na které se nedá dívat bez závisti."Břicho chlapíka přede mnou se houpalo. Trochu sem se rozhlednul a viděl ještě několik decentních houpajících se břich. Docela podobných jako mám já, tak mi přišlo ,že v tom nejsem sám. Zrovna jsem byl den a půl bez jídla, očistný půst, který má trvat pět dní, a tak sem si vzpomněl na jídlo.Nějaká slečna mne zkoumala pronikavým pohledem. Typický zíral, co šahá skoro až na duši, a tak sem jí to vracel. Vypadal sem zrovna docela pomuchlaně a smrděl sem utrpením. Bylo to vidět i z mých očí, a tak sem se rozhodl ,že je zavřu a budu v klidu odpočívat. Ano , bylo to uvolňující.Když jsem oči otevřel, měl jsem před sebou obří břicho. Jedna z nejošklivějších stařenek, co jsem kdy viděl. "Ježiši, tak to je hnusný , víc bože neumíš?" V obličeji měla léta mračení se na život, rty svěšené dolů svědčily o tom ,že se dlouho nesmála a oči jako šterbiny zmáhané bolestí. Dokonce i vlasy měla hodně prořídlé a poničené."Proboha , takhle jednou skončím"Odvrátil jsem znechucením hlavu a koukal jí raději na ruku. Na zlatý náramek a na náramek perleťový. Její přítomnost a břicho zasahovali do mé osobní zóny. Bůh srovnal skóre... Zhrozil jsem se: "Jen mi prosimtě dneska nesahej na kino a čajovnu, chci svý příjemný odpoledne na který mám právo. Vim že můžeš do čajky seslat bandu vřeštících puberťáků a v kině mi vyprodat lístky".Metro zastavilo kde jsem chtěl a já vyklouznul dveřmi. Už by to klidně mohl být klidný konec cesty, ale pár metrů před sebou jsem ještě objevil člověka. Můj dvojník, stejný účes jako já, stejná barva vlasů, fousy také na stejných místech ,akorát dvakrát větší sympaťák než já. Názorná ukázka toho jaký bych mohl být , nebýt takový otrapa. "Haha, a umí ten tvůj dvojník tohle?"Zařadil jsem chůzi na vyšší rychlostní stupeň a na schodech předběhl dvojče i celý dav. Protnul jsem pomyslnou cílovou pásku zastávky "českomoravská" s pocitem vítěze osudového závodu... Asi sem to vyhrál...