Vykláním se z vlaku...Nepadej mi! Blázníš!?I za jízdy spíme...jako koně tažní...Prach co polykáme,skrývá smítka pravdy...Navzájem se zdáme...Na moment a navždy!Nezhasínej plamen,ještě Lásku cítím,Neříkej své Amen,,,víš, že nezachytíš...Chmíří jemných vlasů,nezvaní a zvaní...Neobracej krásu...živ se milováním...malováním...(namaluj mi hvězdu,ještě jednu, prosím...zase nic už nevím...zase v srdci nosím...otazníky zda-li,kousky tvého nitra...živ se milováním!nezapomeň... zítra...)nezapomeň... zítra...
medulka
Namaluje ti hvězdu vidíš jedna právě padá druhá, třetí, čtvrtá tužka srdce si čmárá otazníky se kroutí ony tam budou stále ten kdo se totiž ptá může jít pořád dále
dál a dál a živit se třeba malováním a žít pak naplno plný milování
a vyklonit se z vlaku ve vlasech volnost ptáků....