Ale splav ještě hučí,i kameny leží jako kdysi,i tráva je smaragdově zelená,i Slunce každé ráno na východě!!!Tak kam jsme se ztratili,Lásko? Také ještě spíš???Jako bychom zapomněli dýchat,uprostřed davů smečky.Jako bychom se ztratili!Je mi úzko? Nebo už není?Přivoň ještě prosím,otevři křídla nedočkavá!Sviť dnem i nocí!Nepřestávej!Jako by cosi otevřelo bránu...a ty čistý vcházíš do Země skutečnosti...Šťastnou cestu! Nám...
Ilon spí s měsícem
Promiň,inspirovala jsi mě svou moc pěknou a citlivou básní... Takže,po vzoru Chari,to úplně sím,ale ty asociace....njn. Ale splav,ještě hučí, jen kameny,nejsou,tam,kde kdysi. Ten pohled srdce mučí, mrtvý pes,s boudou,ze stromu visí. Někteří brečí,druzí mlčí, zoufalství má mnoho tváří. Kam, složím,hlavu,křičí, proboha,kam,ve svém stáří? Jakoby cosi,otevřelo bránu, úleva,zapomnění, odcházím,ke svému Pánu, už nic špatného není... Promiń,...vím,že tvá, byla o něčem jiném a já to moc neumím.