Zapomenutá láska.... - Diskuze a zkušenosti

Bylo zřejmě léto nebot se zrovna na polích chystali žně.Bosíma nohama jsme zkoušely projít potok a kameny pod nohama klouzaly.Říkals,,neboj pokud budeš chtít vezmu tě do náručí,,.Naše ruce se spojily a my přešly potok.Já si při tom zmáčela sukni ale tys říkal že jsem i tak krásná.Slunce pálilo a my se šly osušit na ten překrásný palouk a usedly pod obrovský buk.Pod tímto staletým stromem jsme se poprvé políbily a tím tak spečetily naši lásku.Ještě ted cítím jak mě celím tělem projelo nádherné mravenčení.I tvá slova si pamatuji říkals tak a ted se tě už nevzdám a do toho stromu vryjem naši lásku.Necht vydrží tak dlouho jako tenhle strom.já se jen usmála nebot jsi byl tak krásně roztomilí.Ta vůně léta,příjemný chlad vody na bosích nohou cítím stále.A ten strom stojí a my dva....Jsme tu stále ale na naše první polibky a náš strom se zapomělo.Vše zahalila všednodenní šed a ubíhající roky.Už nejsi ten kluk plný ideálů a snů a já nejsem ta holka co chtěla zachránit všechny zaběhnuté psy a kočky.Už nám přibilo pár křížků a na tvářích se objevily první vrásky.Oba jsme zestárly a už jsme zapoměly jak tehdy voněla příroda a slunce nás hřálo a vítr sušil moji smáčenou sukni.Vše zůstalo v zapomění jen ten staletý strom si pamatuje naše sliby o nekonečné lásce které jsme tam vrily.To jediné zbylo z naší lásky.Je to už zapomenutá letní láska.....