Jdeš po chodbách,zraněný a sám...Na ramenou černá křídla...milenců bez milování.Pláč neprobádaných slz...zákoutí skrytých tajů...Myšlenkové nádoby pevně zachycené...okolo ramen plazící se hady...V dlaních jen vítr a nahodilá slůvka,samotu v krocích, dny a noci bez...Sešli už prosím, pro tu Duši Lásku,dej poznat zahradám vůni jablíček...Nehleď ztraceným kouskem sklíčka...do potemnělých koutů podvědomí...Sešli už prosím, pro mou Lásku den!sešli už prosím, pro mou Lásku den!
dotěra
jdou dva co stroj je spojil plazí se drátem dál stoj spojil a zas rozdělil - co mělo duší, co měl rád
stroj času, plní daty banku plní se plní přetýká smutek zněj teče do všech stran a nikoho se to netýká
stroj dává bere, rozhodčí on největší je láskou drát bzuní bzuní - nekončí drát okolo krku - achojo
kéž zvedne oči - krásné má a okolo se rozhlédne tam vzádu láska se krčí radši ji nikdo nevnímá
to píšu smutný u stroje stroj ví kde láska moje je on hlídá ji a drží v kleštích ten stroj mi už jen konec věští a nepustí ji, nepustí - stoj střážce cizího neštěstí. Pojď sem