Ticho jež obklopilo nászůstalo ve mě i v toběaž budeš opět své otázky klástucítím odpověď zase jen v sobě..snad jednou promluvím v hrobětolik chtěl říct ti a ty to víšvšak jazyk je na věky zavázanýmlčím jak noc plná hvězd a ty bdíšjen pozvolna zavíráš oči unavený..v myšlenkách tvých jsem jen host nezvanýalespoň ve snu chtěl býti s teboupak by to ticho možná promluviloteď však jen myšlenky hlučné ho vedouk srdci, které ho navždy oslovilo..které mě poprvé pohladilo, jediné které mě opravdu pochopiloslza mi stéká uvnitř dušesnažím se na tebe nemyslettrápím se jen a ty víš žebyl bych dal za tebe celý svět..jsi jako nejkrásnější květsedímčekámhledímneptám se tebeneptám se sebe..i když to v první chvíli nevidíšpřes mojí kamufláž ze strachu náznak necítíšprostě tu jsem ....... a ty to víš
jannisha
Příliš dlouho vážíš slova v nichž se tvoje touha schová. Myslíš, že svět se zcela změní kdyby došlo k vyjádření pocitů, jenž tvoji duši trápí? Život stejně půjde dál - jen tvé čekání a bezradnost se zkrátí...