K zastavce autobusu kracim sama,pohled upreny do neznama,trosku mne mrzi, ze uz dlouho cekat neprisel, ten muz co v sobe cosi mel,jenz do autobusu vzdy prednost mi dal,jenz vedle mne sedaval,jenz nesmele se usmival,kdyz mym smerem se zadival,snad jeste ho potkam,v to verim a doufam,trosku rekla bych styska se mi,po tom, jenz rana delal krasnejsimi...